Nový začátek

13. srpna 2012 v 20:49 | DeiDei-chan |  Anime povídky (shonen ai, yaoi)
Tak a je to tu ^-^ konečně jsem se odvážila zveřejnit svojí první povídku :D upřímě je strašná (to je aspoň můj názor) a píšu hrozně nudně :D !!! ČÍST JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ !!! Ale můžete okomentovat ^-^

Nový město, nová škola, nový lidi…
Od dětství jsem žil v sirotčinci. Rodiče umřeli při autonehodě před deseti lety a to mě docela změnilo. Ve škole jsem začal mít problémy. Když jsem měl jít na střední, tak mě můj milovanej sirotčinec poslal na internát. Byl ve městě na druhym konci státu. 'Docela by mě zajímalo, jaký to tam bude' přemýšlel jsem, když se vlak zastavil, někde kde jsem to vůbec neznal. Nebyla to moje zastávka, ale už jsem byl blízko svýmu budoucímu peklu, jak jsem tomu intru rád říkal. V tu chvíli, kdy se vlak začal rozjíždět, se rozletěly dveře od kupé, kde jsem seděl. Jako ze zvyku jsem se otočil. Ve dveřích stál kluk a jeho obličej značil totální nezájem. Měl vlasy jako uhel a stejně tak i oči. Svůj kufr, kterej byl asi stejně tak velkej jako ten můj, si dal na sedačku vedle sebe. Podíval se na mě. Jeho výraz jakoby říkal "Promluvíš na mě a budeš mrtvej" a už mi nevěnoval ani jeden pohled. Zbylá cesta trvala skoro věčnost "Konoha. Konečná zastávka. Prosíme, vystupte." Po otevření dveří se na nástupiště vyvalilo asi sto lidí. 'Bože, člověk by si myslel, že v takovym zapadákově nebude ani noha a najednou tohle, dattebayo' prolítlo mi hlavou, když jsem zahlídl přeplněný nástupiště. Mezi lidmi stál i ON. Kluk z vlaku stál uprostřed nástupiště s mapou v ruce. Očividně to tu taky neznal. Rozhodl jsem se ho sledovat, i když ten obrovskej kufr jenom překážel. V tu chvíli jsem se cítil jako dítě. Hraní si na ninju nebylo v mým denním režimu, ale něco jsem přece udělat musel. 'Kso! Ten kufr mě opravdu sere! Na tý dlažbě dělá akorát tak randál. Už o mě určitě musí vědět, -tebayo' pomyslel jsem si, ale v tu samou chvíli se kluk zastavil. Moje oči zahlídly starou budovu, kde bylo velkými písmeny napsáno KONOŽSKÁ KOLEJ. Hned mi bylo jasný, že tu je ze stejnýho důvodu jako já a nejspíš se mnou bude i ve třídě, protože to tu očividně nezná. Když jsem se probral, on už byl dávno pryč. Nevim, jak dlouho jsem tam stál, jako tělo bez duše, ale něco mi říkalo, abych už šel, jinak budu mít problém a to dost velkej. Když jsem vcházel do budovy, mojí pozornost upoutal bílý papír, kterej byl nalepenej na dvařích. "Vážení nováčci" četl jsem nahlas, protože kolem nebyla ani noha… no dobře možná byla, ale maximálně tak useklá někde v kanále a tam mi opravdu nevadila. "Vítáme Vás na naší koleji. Vše ohledně ubytování a jiných věcí se dozvíte v 15.30 v kolejní jídelně, která se nachází na konci chodby v přízemí." Když jsem to dočetl, podíval jsem se na hodinky. 'Kso! Jak dlouho jsem tu proboha stál. Vždyť je už 15.45! To už budou všichni rozdělení do pokojů. No, né, že by se mi to nelíbilo, být sám na pokoji, ale jak se znám, byl bych osamělej.' prolítlo mi hlavou, když jsem běžel na předem určený místo. Konečně byly na konci vidět velký dubový dvěře, na kterých bylo napsáno "Jídelna!" zařval jsem a vpadl dovnitř, jako namydlenej blesk, aniž bych pomyslel na to, co si o mě ostatní budou myslet. No, vlastně to bylo mým zvykem. "Áh, Vy jste určitě pan Uzumaki Naruto, už na Vás čekáme." Když jsem v téhle větě uslyšel svoje jméno, tak zrovna mluvící osoba dostala mojí plnou pozornost. "Už bylo na čase, abyste přišel. Vy a pan… ummm…" 'No táák. Už se konečně vymáčkni chlape s divnym účesem a maskou. Kdo je můj spolubydlící?!?' proběhlo mi hlavou "… Uchiha Sasuke budete spolu na pokoji. Doufám, že si padnete do noty. Klíče od pokoje dostanete na recepci." Usmál se chlap, kterej stál na pódiu. No, sice nebylo moc poznat, že se usmívá, protože měl tu zatracenou masku, ale nějak jsem si to domyslel. Konečně jsem se podíval na toho Sasukeho. Byl to ten kluk z vlaku. 'No bezva. Co si na mě osud ještě nachystá? Být s nim na pokoji… bohatě mi stačila ta cesta s nim. No jo, nedá se nic dělat, ale myslim, že to bude stejný, jako kdybych byl sám na pokoji.' proletělo mi hlavou "Tak, pokoje jsou dořešeny, díky příchodu pana Uzumakiho, takže se konečně můžeme přemístit k dalšímu tématu." 'Zajímalo by mě, co má pod tou maskou, dattebayo!' "Jídelna je otevřena v dobu 6 - 7 hodin ráno na snídani a 17 - 19 hodin večer na večeři. Oběd se vám bude dávat ve škole. Pro zbytek dne máte volno. Vybalte si a seznamte se spolu. To je vše. Máte rozchod." Na recepci mi docela přívětivá paní, jménem Shizune, dala klíče od mýho novýho domova. Na příštích 10 měsíců. Opravdu nevim, kde budu trávit prázdniny, ale snad si tu brzo najdu holku, nebo aspoň nějakýho kámoše, u kterýho bych mohl ty dva měsíce svobody strávit.
Tak, konečně vybaleno. Sasuke už si tam nějákou chvíli seděl na svojí posteli a něco si četl. Neřekl ani slovo. 'Kašlu na něj…' řekl jsem si neslyšně pro sebe, vytáhl knížku a začal si číst jako on. Ta knížka byla poměrně nudná. Napsal jí jeden můj vychovatel, kterej se jmenoval Jiraya. Byl to takovej starej zvrhlík. "No, když ti je už 16, tak ti dám tuhle knížku do vlaku, aby ses nenudil" řekl mi, když se mnou stál na nástupišti a já už nastupoval do vlaku. 'No, to jsem si mohl myslet'zrovna se tam totiž nějaká holka začala líbat s klukem a hned mi bylo jasný, k čemu za chvíli dojde. Naštěstí mě od čtení vytrhl Sasuke. "No, měli bychom se seznámit, nemyslíš?" zeptal se s trochu otrávenym tónem v hlase. "No, asi jo." "Jména už známe tak. Odkud si?" znovu se zeptal, ale jeho pohled byl o něco přívětivější než ve vlaku. "Z takovýho zapadákova z druhýho konce státu. Jestli ti říká něco město jménem Kyuubi?" "No jasně, kdysi jsem tam bydlel. Pak mě šoupli k bábi, protože mi umřeli rodiče." 'Zdá se, že přece jenom máme něco společnýho' "Aha… to je mi líto." "Nemusí. Už je to dlouho." Čas ubýhal a najednou bylo 3 ráno. "Nemyslíš, že bychom už měli jít spát, abychom hned první den nevypadali, jako kdybychom v noci přilezli z místního hřbitova?" navrhl jsem. "Jo, to je dobrej nápad." 'Za těch pár hodin co jsme si povídali, jsme se stali docela dobrýma kámošema.' pomyslel jsem si a s touhle myšlenkou jsem i usnul.
První den ve škole nebyl nic moc. Dosvěděli jsme se, kdo bude náš třídní. Naneštěstí to byl ten chlápek, ze včerejška. Ten, kdo nás rozděloval do pokojů. Hatake Kakashi. Bude nás taky učit Dějepis. No snad to nebude nic hroznýho. Taky jsme se tak trochu seznámili mezi sebou. Většinu jmen jsem si zapamatoval. Lee, Neji, Kiba, Shino, Shikamaru, Chouji, Kankurou a jeho bratr Gaara, pak jejich sestra Temari, Nejiho sestřenice Hinata, Ino, Ten Ten a Sakura. Do Sakury jsem se hned zamiloval. Hezčí holky na škole nebylo, ale jí a ostatním holkám se líbil Sasuke a to mě dost sralo, protože on je všechny přehlížel a odmítal. Přál jsem si, aby poznali, že jsem lepší než on. Byli jsme sice kámoši, ale docela často jsme se prali a hádali, kvůli každý blbině.
"Sasukéé!!!" znělo skoro na celou kolej, když na mě Sasuke zase seděl jako vítěz naší rvačky. "Ty seš takovej debil, dattebayo!" "A ty zase usuratonkachi, takže sme na tom stejně." usmál se na mě. Takhle vždycky končily naše hádky. Ale tentokrát to nebyla hádka o blbost, nebo aspoň pro mě ne. Sasuke totiž označil Sakuru za neskutečně otravnou osobu a to mě dorazilo. Nikdo nebude urážet osobu, kterou miluju. Jenže Sasuke mě jako vždycky přepral a tak sem to nechal bejt. O deset minut pozdějš bylo všechno, jako kdyby nikdy nic neřekl. Kdyby nás lidi neznali, tak by si nejspíš mysleli, že jsme trhlí. No za nějákou dobu, i přes ty všechny hádky, jsme se stali nejlepšíma kámošema a trávili jsme spolu všechen volnej čas.
Jednou večer, když nám došli témata, o kterých bychom mohli mluvit (a to se nám opravdu moc často nestávalo), mě napadla jenom jediná otázka. "A Sasuke?" "No, usuratonkachi?" "Jak vlastně umřeli tvý rodiče? ... no jesli o tom nechceš mluvit, tak nemusíš, ale docela by mě to zajímalo." Podíval jsem se na něj. Měl docela zaraženej výraz, ale po chvilce mlčení začal. "No… mí rodiče umřeli před deseti lety při autonehodě. Narazili do nějákýho jinýho auta a všichni prej na místě umřeli. Myslim, že v tom dalšim autě taky byli dva lidi." V tu chvíli ve mně hrklo. Ztuhnul jsem tak, že nevim ani jak, ale najednou přede mnou seděl Sasuke a říkal něco jako "Děje se něco?" "Huh?" vypadlo ze mě, protože na nic lepšího jsem se v tu chvíli nezmohl. "Řikám, děje se něco? Už dlouho si nepromluvil, což je u tebe dost nezvyklý." "No…" "No?!" nedokázal jsem mu to říct. Do očí mi vhrkly slzy. Utekl jsem do koupelny. "Naruto, co se sakra děje? Takovýho tě neznám… vždycky seš plnej optimismu, až je to otravný! Co se děje?" "Jdi pryč!" "Ne! Nepůjdu pryč dokud mi neřekneš, co se děje!" Nasraně jsem otevřel dveře. Jenom jsem zahlídl Sasukeho překvapenej výraz, protože to nejspíš nečekal. "No tak ti to teda řeknu!" spustil jsem. "Mí rodiče taky umřeli před deseti lety při autonehodě, kde další dva lidi taky …" nedokončil jsem, protože mi došel dech a jediný slovo co mě v tu chvíli napadalo bylo 'chcípli' a to jsem říkat nechtěl, protože bylo jasný, že to byli Sasukeho rodiče. "Aha" řekl Sasuke a objal mě. To bylo to, co jsem v tu chvíli potřeboval… objetí. Tak jsme tam stáli asi 5 minut ve dveřích mezi koupelnou a pokojem, než jsem se uklidnil. "Díky, už mě můžeš pustit, sem klidnej." Ale Sasuke mě držel dál. V tom mě to přestalo bavit a doslova jsem se vyrval z jeho sevření. "C-Co to děláš?!" "Nic, jenom mi nepřišlo, že bys byl zas až tak v klidu." "Tak to ti přišlo blbě!" zakřičel jsem na něj a odstrčil ho, abych se mohl dostat do našeho pokoje, protože jsem byl v koupelně a on mi stál v cestě. Chvíli tam ještě stál s výrazem 'Co to do něj vjelo?', ale pak se uráčil jít do postele. Já už dávno ležel ve svojí posteli, samozřejmě čelem ke zdi, abych se na něj nemusel koukat a s myšlenkou 'O co se to sakra pokoušel?!' jsem i usnul.
Uběhlo pár týdnů od toho 'incidentu' a všechno se vrátilo do starých kolejí, každodenní hádky a usmiřování a povídání si až do noci. Oba dva jsme si našli holky. Já, protože mi došlo, že mě Sakura nechce, jsem začal chodit s Hinatou, která se mi přiznala, že mě má ráda od první chvíle, kdy mě viděla a Sasuke začal chodit se Sakurou. Jo! Potom, co o ní tehdy řekl s ní začal chodit, jako by se nechumelilo. Taky jsem mu to dost často připomínal. No, každopádně, k Hinatě jsem nic necítil… měl jsem jí rád, ale jenom jako kamarádku, nebo mladší sestru, ale nic víc. Ani když jsme se líbali a nebo, když jsme byli v posteli, jsem nic necítil. O Sakuru jsem přestal mít taky zájem. A… no… začali se mi líbit kluci a hlavně Sasuke, ale nic jsem na sobě nedal znát, protože jsem věděl, že o mě Sasuke nebude mít nikdy zájem. Nechal jsem si to pro sebe. Každým stráveným dnem se Sasukem, jsem se do něj zamilovával. Žralo mě, že mu to nemůžu říct, ale bylo to pro naše přátelství a taky je mnohem lepší mít ho kolem sebe, sice jenom jako kamaráda, než vůbec.
Vydržel jsem to dlouho. S Hinatou jsem to neukončil, i přes mou zamilovanost do Sasukeho. Nechtěl jsem jí zlomit srdce. Ale jednou se konala u dvou kluků z druhýho ročníku párty, kde byla pozvaná celá jejich parta a protože jedním z tý party byl i Sasukeho bratr, Itachi, tak jsme byli pozvaní i my a naše parta. Když už jsme byli trochu připitý, někdo navrhl, že si můžeme zahrát flašku. Všichni souhlasili. Bylo nás tam míň, než na začátku, protože pár lidí už toho mělo dost a tak odešli. Zbyl jsem tam já, Sasuke, Itachi, jeho spolubydlící Pein, Sasori, Deidara, Konan, Karin, Ino, Sakura a Hinata. Nejdřív se hrála úkolovací flaška, ale pak se to nějak, ani nevim jak, přehodilo na líbací flašku. Už se prostřídali snad všichni, včetně homosexuálních líbaček, až padla flaška na mě a Sasukeho. Ztuhnul jsem. Na tenhle moment jsem čekal asi 2 měsíce. Chvíli jsme tam tak seděli, než to Deidara, kterej seděl vedle mě, už nevydržel a strčil mě tak, že jsem skoro spadl Sasukemu do klína a to ho rozhoupalo. Vzal mě za lep trika a táhl až ke svým dokonalým rtům. Ten moment, před tím, než jsme se políbili, trval věčnost. V tu chvíli, když se naše rty dotkly, jsem zavřel oči a vychutnával si každý okamžik našeho prvního polibku. Netrvalo dlouho a dovnitř mé pusy se rval jeho jazyk. Povolil jsem. Byla to jenom hra, ale pro mě to byl splněnej sen. Ale v tu chvíli to skončilo. Přesunul jsem se na svoje místo. 'Sakra, sakra, sakra! Proč zrovna teď, dattebayo!' proletělo mi hlavou, když jsem ucítil tlak ve spodní části svýho oblečení. Musel jsem si sednout tak, aby si toho nikdo nevšiml. Když se malej Naruto trochu uklidnil, řekl jsem něco v tom smyslu, že už musim jít, že jsem unavenej a tyhle kydy. Zvedl se i Sasuke, že prej půjde taky. "Tak si to tu užijte" mrkl jsem na ně a zabouchl dveře, tak aby to nebylo slyšet, protože už bylo dávno po večerce a alkohol byl na koleji zakázanej. Potichu jsme se přesunuli o jedno patro výš a na konec chodby, kde byl náš pokoj. Nikdo nás naštěstí neslyšel. Sasuke vytáhl klíče, otevřel dveře a vybídl mě, abych šel dovnitř první. Tak jsem šel. On zavřel dveře, vzal mě za ruku a přirazil mě ke stěně. Nestačil jsem ani postřehnout, co se stalo a on už mě začal líbat na krku. Můj tep se začal zrychlovat a dýchal jsem taky čím dál mělčeji a rychleji. Zavřel jsem oči a vychutnával si tu slast. Moje rty ucítily ty jeho. Náš vášnivý polibek trval skoro věčnost, ale najednou se Sasuke odtrhl a začal se omlouvat. "Naruto, promiň. Vždyť ty chodíš s Hinatou a já se Sakurou. Co mě to proboha napadlo se do tebe zamilovat?!" "Sasuke, víš… já… já se do tebe taky zamiloval." Najednou mu zajiskřilo v očích. "T-takže ti to nevadilo? Myslim, při tý flašce." "Ne." "Takže můžeme pokračovat?" "Jasně" usmál jsem se na něj. Znovu jsme se ponořili to hry rtů. Bylo to něco tak úžasnýho. Netrvalo douho a skončili jsme v Sasukeho posteli. "Naruto?" "Ano?" "Miluju tě." "Já tebe taky." Věnoval jsem mu úsměv a usnuli jsme si v náručí. Ráno jsme se probudili ve stejnej čas, a protože byla sobota. Mohli jsme dělat, co jsme chtěli. Před polednem jsme si spolu dali dlouhou sprchu, ale v tu chvíli na nás někdo ťukal. Vylezl jsem ze sprchy a šel otevřít. "Ahoj,Itachi. Sasuke je teď ve sprše. Můžeš přijít pozdějš?" "No, ve skutečnosti jsem přišel za tebou." 'Co po mě asi chce, dattebayo?' sedli jsme si na mojí postel. Já samozřejmě jenom v ručníku a on spustil "Naruto, víš… Já jsem do tebe zamilovanej." "C-Cože?!" vyjelo ze mě. "Po tom včerejšku…" jo, došlo i na Itachiho a mě "…mě to v tom utvrdilo." Hned, co to dořekl, se na mě vrhnul, jako kdybych byl nějaká jeho věc. Zalehl mě celou svojí vahou a začal líbat. Já sebou cukal, co to šlo, když v tom jsem uslyšel "Itachi?!?" zarazil se, zvedl se a otočil. Ve dveřích od koupelny stál Sasuke. Chvíli na sebe jen tak čuměli a pak Sasukeho nenapadlo nic lepšího než po něm hodit botou. Jeho rána byla přesná, jako vždycky, když házel botama. Trefil se mu přímo mezi oči, ale s Itachim to nic neudělalo. Vstal a šel k Sasukemu. "Copak bratříčku. Lezu ti do rajónu?" a klepl ho do čela. To Sasuke nesnášel. "Jo. A co? Vadí ti to snad?!" zařval na něj vztekle. Itachi se nejdřív podíval na mě a pak na něj. Oba dva jsme byli jenom v ručníku a až doteď tomu Itachi nevěnoval moc pozornost, ale pak mu asi došlo, že jsme v té sprše byli spolu. Nic neřek. Prostě odešel z našeho pokoje. Sasuke rychle přiběhl ke mně. "Neudělal ti nic?" ptal se a přitom si mě celýho přejížděl pohledem. "Ne. Ne. Nic to není." Věnoval jsem mu úsměv. Taky se usmál, ale zase někdo zaťukal na dveře. Oba jsme se zvedli, aniž bychom si uvědomili, že jsme pořád jenom v ručnících. A šli otevřít. Stála tam Hinata se Sakurou. Úplně jsme na ně zapoměli. O víkendech k nám kolem oběda chodí, aby nás vyzvedly a pak se šli někam najíst. "Ahoj, kluci. Tak kam dneska půjdeme." Začala Sakura, aniž by si uvědomila, že jsme oba jenom v ručnících. Na Hinatě bylo vidět, že si všimla, protože trochu zčervenala. "Hele, my se nejdřív oblečeme a pak se dohodneme, kam půjdem. Dobře?" mrkl na holky Sasuke a vtáhl je dovnitř, protože jsme oba měli už pár strávenejch nocí v posteli. Při převlíkání jsme se na sebe ani nepodívali, aby nebylo nic znát. "Tak kam teda půjdeme?" začal Sasuke, když už jsme byli oblečený. "No, moc na výběr nemáme. Můžeme jít do tý pizzerie na konci ulice. Co vy na to?" navrhla Sakura. Všichni souhlasili. Seděli jsme tam asi hodinu, stůl jako vždycky, vzadu v rohu. Vyhovovalo nám to. Kecali jsme, jedli, pili a pak odešli spolu holky na záchod. "Neřeknem jim to, viď?" zeptal jsem se Sasukeho. "Asi ne. Ublížili bychom jim, ale zase, když to bude trvat dýl, bude nás to taky žrát." "To je fakt." "No zkusíme tejden a pak jim to řekneme." Jeho větu jsem ukončil polibkem. Skoro jsme to nestihli. Hned po tom okamžiku, kterej jsem tak miloval, se objevily holky s tím, že už zaplatíme a půjdeme zpátky na kolej. Nemohli jsme nesouhlasit. Oba tolik roztoužení z pouhýho polibku, jako v noci. Hnedpo rozloučení jsme pospíchali na náš pokoj, kvůli našim touhám. Nestihli jsme ani zkontrolovat dveře, jestli sou pořádně zavřený a Sasuke se na mě vrhnul, že jsem spadnul na zem a on mě hned začal líbat. V tu chvíli se rozletěli dveře. "Sasuke, já sem si…" ozvalo se odedveří. Stála tam Sakura. "… asi zapomněla mobil." Dořekla pomalu a s nevěřícnym pohledem začala couvat, až narazila do stěny na druhym konci chodby. Naskytl se jí pohled, kterej by asi nikdy nečekala. Sasuke mi seděl na klíně, už bez trička a byl zrudlej a zadýchanej. To samí i já. Sakura tam chvíli jen tak stála a pak s brekem utekla. Naneštěstí pro nás v tu chvíli bylo na chodbě nejvíc rušno a všichni se dívali směrem k nám do pokoje. My jsme překvapením ani nehnuli. Sasuke se na mě podíval s větou "Tak a jsme v …" "jo. Přesně tam." "Naše tajemství je v čudu. No, moc dlouho nám to nevydrželo." Dodal se smíchem.
Hned ten den jsem se rozešel s Hinatou a Sasuke se Sakurou. Kolej to taky nenechalo klidnou. Itachi přestoupil na jinou školu a ostatní se taky začali přiznávat. Pein se dal dohromady s Konan, Deidara se Sasorim, Shikamaru s Ino, Shino s Hinatou, Neji s Ten Ten a Sakura s Kibou. Nakonec všichni byli šťastný… no, až na Itachiho. A já se Sasuke jsme pořád spolu a pořád se hádáme, jako malý děti. Takže je všechno v pohodě ^-^
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama